18.6 2015
Při tlumočením zvláště kabinovém jsou často potřeba na jeden pracovní den dva tlumočníci. Určitě máte nějakého oblíbeného kolegu, s kterým se vám dobře tlumočí. Pokud se s ním střídáte na tlumočení, vytvoříte vlastně malý tlumočnický tým. Odměna za práci se pak velmi snadno rozúčtuje mezi dva tlumočníky.
V případě překladatelských týmů je to trošku složitější. Na rozdíl od tlumočníků nepracují na jednom místě a ve stejnou dobu.
Na co je třeba myslet při zakládání takového týmu?
1. U každého z členů si zjistit jeho denní kapacitu na překlad v požadované jazykové kombinaci. Někdo třeba z němčiny překládá mnohem rychleji než z ruštiny. I překlad do cizího jazyka bývá mnohem pomalejší než do vlastního. S různými CAT nástroji se samozřejmě taky rychlost mění. Překládání katalogů šroubků, kde se jedno slovo vyskytuje 500x a jen se mění příslušné ceny a velikost závitů je jiné než překlad reklamních textů plných slovních hříček, dvojsmyslů nebo smlouva s desítkou příloh, kde jsou vyjmenované všechny organizační složky, jména s tituly a funkcemi.
2. Zařiďte si jednu centrální adresu, na kterou vám budou chodit objednávky od klienta. Je to lepší než mít pět až deset adres, na které si bude každý člen týmu přistupovat sám. Jedna adresa vám také vyloučí možnost nepřístupnosti některých schránek. Doporučuji pro tento účel si udělat nějakou schránku na volně přístupném serveru, s dostatečně velkou kapacitou, některé přílohy nebo podklady posílané zákazníkem mohou mít stovky MB zvláště v případě příloh v PDF. K tomu si zřiďte i FTP server, právě pro tyto soubory. Každý z členů týmu by pak měl mít do schránky přístup a odesílat zákazníkovi soubory právě jen z něj. Často se totiž stává, že zadavatel a příjemce hotového překladu není tatáž osoba a nemusela by vědět, co je to za zakázku.
3. Pevně si předem dohodněte funkce v týmu a jasně stanovte finanční požadavky. Předejdete pak tomu nejhoršímu a to jsou problémy s financemi. O peníze totiž jde až na posledním místě. Nejlépe je stanovit si procentní podíl z každé zakázky nebo pevnou sazbu za normostranu/slovo překladu.
4. Některé zakázky nebo zákazníci a v budoucnu jich bude jistě narůstat, požadují certifikaci ISO. Ta vlastně ve své podstatě vylučuje práci jednotlivce-překladatele a je vhodná/dostupná jen pro týmy, protože předpokládá nezávislou kontrolu čtyřech očí na každý překlad.
5. V týmu je vhodné mít i korektora, který přečte všechny hotové překlady po pravopisné stránce, protože odevzdat překlad plný pravopisných chyb téměř jistě znamená nedostat od onoho zákazníka už nikdy v budoucnu žádnou další zakázku. Samozřejmostí by měla být kontrola překlepů vestavěným korektorem přímo překladatelem, ale interpunkci, zeugmata, anakoluty a další prohřešky odhalí jen živý (na konci projektu přežívající) korektor. Na tuto práci se nám velmi osvědčily učitelky češtiny ze základní školy klidně i v důchodu, pro které není problém číst delší text a hlavně odhalit úplně všechny pravopisné a další chyby na první pokus.
6. Pokud bychom pro svůj tým chtěli získat i příslušnou ISO normu, tým musí být nejméně tříčlenný (2 navzájem se kontrolující překladatelé a korektor)